Stačí 6 hodin spánku dospělému člověku

Otázka, zda dospělému člověku stačí 6 hodin spánku, má v odborné literatuře jasnou odpověď podloženou laboratorními i populačními údaji. Tento článek přináší souhrn toho, co doporučilo konsenzuální stanovisko a co naměřily studie délky odpočinku ve svých vzorcích. Nestanovuje pro čtenáře žádný cílový počet hodin a každý, kdo má obavy o svůj spánek, by se měl obrátit na lékaře.

Doporučení odborného konsenzu

Společné konsenzuální stanovisko dvou organizací pro spánkovou medicínu a výzkum spánku z roku 2015, jehož panel 15 odborníků použil k vypracování doporučení pro dospělé ve věku 18 až 60 let upravenou metodu RAND Appropriateness Method, doporučilo, aby dospělí pravidelně spali 7 nebo více hodin za noc pro podporu optimálního zdraví. Uvedlo, že pravidelný spánek kratší než 7 hodin za noc je spojen s nepříznivými zdravotními následky a že pravidelný spánek delší než 9 hodin za noc může být vhodný pro mladé dospělé, lidi zotavující se ze spánkového dluhu a nemocné osoby. ^[1]

Čtrnáct dní s omezením na šest hodin na lůžku

V laboratorní studii z roku 2003 u zdravých dospělých ve věku 21 až 38 let byla jedna skupina omezena na 6 hodin na lůžku za noc po dobu 14 po sobě jdoucích dnů, společně se čtyřhodinovou a osmihodinovou skupinou a samostatným experimentem se 3 nocemi beze spánku, celkem u 48 účastníků. Omezení na 6 nebo 4 hodiny vyvolalo kumulativní deficity závislé na dávce u všech kognitivních úkolů a autoři dospěli k závěru, že omezení na 6 nebo méně hodin vedlo k deficitům kognitivního výkonu rovnocenným až 2 nocím úplné spánkové deprivace. Těchto 6 hodin představovalo čas strávený na lůžku, nikoli naměřený spánek. ^[2]

CIBDOL · Čtrnáct dní s omezením na šest hodin na lůžku

Rozdíl mezi udávanou a naměřenou délkou

U 669 dospělých středního věku z populační studie v Chicagu činil spánek měřený zápěstní aktigrafií v průměru 6 hodin, zatímco vlastní udávaný spánek dosahoval v průměru 6,8 hodiny a korelace mezi nimi byla 0,47. Model studie naznačil, že lidé spící 5 hodin nadhodnocovali dobu o 1,2 hodiny a lidé spící 7 hodin o 0,4 hodiny. Autoři napsali, že skutečné souvislosti mezi délkou spánku a zdravím se mohou lišit od těch, které byly popsány na základě samostatně udávaného spánku. ^[3]

Genetické varianty a doložené výjimky

Studie z roku 2009 identifikovala mutaci v transkripčním represoru DEC2 (hDEC2-P385R) spojenou s lidským fenotypem krátkého spánku. Myši upravené tak, aby nesly tuto mutaci, vykazovaly více času v bdělém stavu a méně spánku než kontrolní myši, a to způsobem závislým na denní době a spánkové deprivaci; tato část práce představuje studii na zvířatech. Článek z roku 2014 popisuje dřívější mutaci DEC2, nazývanou také BHLHE41, jako kauzální v rodině krátkých spáčů, kteří potřebovali pouhých 6 hodin spánku za noc. ^[4][5]

Studie z roku 2014 sekvenovala gen BHLHE41 ve dvou kohortách, 200 osobách vystavených akutní spánkové deprivaci a 217 osobách vystavených chronické částečné spánkové deprivaci. Jedna nová varianta, Y362H, byla nalezena u jednoho z dvojčat z páru dvouvaječných dvojčat a byla spojena s kratším spánkem, menší potřebou zotavovacího spánku po deprivaci a menším počtem výpadků výkonu během deprivace ve srovnání s druhým dvojčetem, přičemž obě dvojčata měla téměř identické množství non-REM spánku. Další varianta, kterou studie zjistila, neměla žádný vliv na spánek ani na reakci na deprivaci. ^[5]

Studie z roku 2019, jejíž název uvádí vzácnou mutaci, identifikovala mutaci v genu pro beta1-adrenergní receptor u lidí, kteří vyžadují méně hodin spánku než většina ostatních. Myši nesoucí stejnou mutaci vykazovaly chování krátkého spánku; tato část představuje studii na zvířatech. ^[6]

Zdokumentovaná výjimka krátkého spánku se v citovaných abstraktech opírá o jednu rodinu, jeden pár dvojčat a nositele druhé vzácné mutace, s podpůrnou prací na myších. Žádný z těchto abstraktů neuvádí populační frekvenci těchto variant a název práce z roku 2019 označuje svou mutaci za vzácnou. ^[4][5][6]