REM spánek, co se děje v mozku a v těle

REM spánek představuje fyziologický stav, při kterém vykazuje mozek vysokou aktivitu, pod zavřenými víčky probíhají prudké pohyby očí a kosterní svalstvo ztrácí napětí. REM spánek byl identifikován v roce 1953, kdy Eugene Aserinsky a Nathaniel Kleitman popsali pravidelně se opakující období pohybů očí během spánku spolu s dalšími doprovodnými změnami.

Objev z roku 1953 a sledování očních pohybů

Spánek s rychlými pohyby očí popsali v roce 1953 Eugene Aserinsky a Nathaniel Kleitman, kteří zaznamenali pravidelně se vracející periody oční pohyblivosti spolu s doprovodnými tělesnými změnami. ^[1] Výzkumníci sledovali spící účastníky přímo v laboratoři, zaznamenávali časové odstupy jednotlivých záchvěvů a sledovali související fyziologické projevy.

Kolik času zabírá tato fáze v průběhu života

U dospělého člověka zabírá tato fáze přibližně dvacet procent celkové doby nočního odpočinku a její zastoupení se proměňuje. Metaanalýza 65 studií zahrnující 3577 osob ve věku od 5 do 102 let měřila procentuální podíl REM spánku v průběhu celého života a zjistila, že u dospělých s přibývajícím věkem klesá, současně s poklesem celkové doby spánku, spánkové efektivity a pomalovlnného spánku. ^[2]

CIBDOL · Kolik času zabírá tato fáze v průběhu života

Jednotlivé složky spánku se však nevyvíjejí stejně. U 149 zdravých mužů ve věku 16 až 83 let došlo k prudkému propadu hlubokého pomalovlnného spánku mezi ranou dospělostí a středním věkem, zatímco REM spánek se ve stejném období významně nezměnil, z čehož vyplývá, že obě fáze mají výrazně odlišnou chronologii. ^[3] Pokles tedy neprobíhá souběžně a zjednodušená tvrzení o plošném úbytku všech fází neodpovídají naměřeným křivkám.

Proč zůstává tělo během aktivního mozku nehybné

Vedle pohybů očí je určujícím znakem potlačení napětí posturálního svalstva, takže tělo zůstává bez pohybu, zatímco mozková kůra pracuje na vysoké úrovni. Mechanismus tohoto jevu neodpovídá původním předpokladům: pokus na potkanech ukázal, že zablokování dvou tlumivých přenašečů, kterým byla svalová atonie dlouho připisována, tuto ztrátu svalového tonu nezrušilo, takže za ní stojí jiný proces. ^[4]

Upevňování stop v paměti a otevřené otázky

Výzkum dlouhodobě spojuje tuto periodu s paměťovými procesy, přičemž nejprůkaznější kauzální data pocházejí z preklinické sféry. U myší vedlo cílené vyřazení neuronů vytvářejících theta rytmus během REM fáze, a výhradně v této fázi, k narušení následné kontextové paměti, aniž by byl spánek zvířat jinak narušen. ^[5]

Jednotlivé spánkové stavy se podle všeho doplňují. Odborný přehled popisuje pomalovlnný spánek a REM spánek jako oporu pro různé formy konsolidace paměti, které jsou koordinovány odlišnými vzorci oscilací a rozdílnou hladinou neuromodulátorů. ^[6]

Skutečný evoluční a biologický účel této fáze dosud není plně objasněn. Přehledová práce o spánku savců předkládá několik soupeřících hypotéz, mezi něž patří periodická aktivace mozku, lokální zotavení nervové tkáně i úloha při emoční regulaci, aniž by mezi těmito vysvětleními definitivně rozhodla. ^[7]

Spolehlivost hodnocení v polysomnografii

Navzdory neuzavřeným debatám o účelu je tato fáze pro odborníky nejsnáze rozpoznatelná na záznamu. V programu spolehlivosti hodnocení, kde více než 2500 hodnotitelů posuzovalo 1800 epoch a vytvořilo přes 3,2 milionu rozhodnutí, dosáhla celková shoda na fázích spánku 82,6 % a vůbec nejvyšší byla u REM spánku. ^[8]

Tato data pocházejí z laboratorní polysomnografie, jež současně snímá bioelektrickou aktivitu mozku, pohyby očí i svalový tonus. Běžná nositelná elektronika tyto parametry přímo neměří a spánková stádia pouze odhaduje z pohybových snímačů a srdeční frekvence. Text shrnuje současné vědecké poznatky a nenabízí návody na umělé prodlužování konkrétních spánkových fází.