CBD a chuť k jídlu: kde vzniklo spojení s hladem

Hlad, kanabidiol a šest očíslovaných poznámek

1. Přehled lidské farmakokinetiky kanabinoidů, který v roce 2007 sestavila Huestisová, vede THC jako agonistu receptoru CB1 a mezi katalogizovanými jevy u této molekuly uvádí i stimulaci chuti k jídlu [1]. Odtud pochází celá řeč o hladu po konopí. Není to historka od kamaráda, je to řádek ve farmakologickém soupisu jedné molekuly, a stojí u něj jméno vazebného místa [1].
2. Kanabidiol v téhle roli nestojí. Jako klasický agonista receptoru CB1 v odborné literatuře popsaný není a mechanismus z prvního bodu se na něj nepřenáší. Dvě látky z jedné rostliny, dva oddělené popisy. Zkratky se od sebe liší jedním písmenem, farmakologické zápisy o poznání víc. Tím je ten rozdíl v podstatě vyčerpaný, i když se obě zkratky v hledání pořád objevují vedle sebe.
3. Přehled klinických dat o kanabidiolu, který v roce 2017 zveřejnili Iffland a Grotenhermen, má mezi zaznamenanými jevy i změny chuti k jídlu [2]. Ne jeden směr. Pohyb nahoru i dolů, v jednom a tomtéž soupisu [2]. Kdo od toho textu čeká větu o tom, kam se chuť k jídlu u kanabidiolu posune, odchází s prázdnou [2].
4. Status takového zápisu je potřeba brát přesně. Jde o jev, který někdo v rámci studie pozoroval a zapsal [2]. To není totéž jako údaj se známým znaménkem, ani předpověď pro dalšího člověka. Soupis zaznamenaných jevů je inventura toho, co bylo vidět, nikoli tabulka hodnot, které se dají očekávat [2].
5. Receptor CB1 není jen mozková záležitost. Přehled z roku 2007 ho popisuje v centrální nervové soustavě i v tkáních na periferii, a proto se u něj v jednom textu potkávají jevy na úrovni chování s jevy fyziologickými [1]. Stejný text dodává, že vstřebávání a přeměna se mezi lidmi rozcházejí, takže pevná odezva stejná pro každého z něj nevyplývá [1].
6. Rok 1995, Mechoulam a kolektiv: v trávicí tkáni byl popsán tělu vlastní monoglycerid, který se váže na kanabinoidní receptory [3]. Ta molekula se dnes označuje 2-AG a patří ke dvěma nejlépe popsaným endokanabinoidům. Strukturní pozorování ve tkáni, nic o tom, co kdo polkl a jak mu potom bylo [3].

Vazebné místo, které se v soupisu z roku 2007 opakuje

Nejdřív, co ta práce vlastně je. Přehled lidské farmakokinetiky kanabinoidů z roku 2007 popisuje, co tělo s kanabinoidy dělá: kolik THC se dostane do krevního řečiště a jak rychle, jak se rozcházejí vdechnutá a polknutá cesta podání, kam se molekula v těle rozdělí a jak se přemění [1]. Farmakokinetika je odborné jméno pro tuhle cestu látky tělem. Popis trasy, ne popis zážitku.

V témže textu je THC vedeno jako agonista receptoru CB1 [1]. Agonista je molekula, která se na vazebné místo naváže a přepne ho do aktivního stavu. A mezi katalogizovanými jevy u THC stojí i stimulace chuti k jídlu [1]. Tady doložená část historky o hladu začíná a tady také končí, protože se váže k agonistovi CB1. Receptor CB1 je v tom přehledu zároveň vazebné místo, které má nejblíž k psychoaktivnímu profilu THC [1].

Stojí za to všimnout si, jak je ta položka zapsaná. Stimulace chuti k jídlu je jeden z jevů vedených u THC, tedy jedna řádka mezi dalšími [1]. Neuvádí se u ní, u kolika lidí ani jak silně. Přehled téhle velikosti pracuje s tím, co bylo v literatuře popsáno, a řadí to podle molekuly a podle cesty podání [1]. Proto se z něj dá vyčíst, kde se řeč o hladu vzala, a nedá se z něj vyčíst, jak to vyjde jednomu konkrétnímu člověku [1].

Kde receptor CB1 sedí, má na výklad vliv. Přehled ho řadí do centrální nervové soustavy i do tkání na periferii, a proto se v jednom textu potkávají jevy na úrovni chování s jevy fyziologickými [1]. Chuť k jídlu je položka, kterou lze číst z obou stran: jako chování a jako fyziologii [1]. Z molekul, které tenhle text sleduje, nese takový profil jedině THC [1].

A pak je tu řádek, který se v diskusích ztrácí nejčastěji. Vstřebávání a přeměna se mezi lidmi rozcházejí, takže z přehledu z roku 2007 nevyplývá pevná odezva, kterou by šlo předpokládat u každého stejně [1]. Rozdíl mezi vdechnutím a polknutím je v tom textu samostatné téma: liší se množství v krvi i rychlost, s jakou se tam dostane [1]. Jedna molekula, dvě cesty, dvě různé křivky. Kdo hledá tenhle mechanismus u kanabidiolu, hledá ho v textu, kde zapsaný není.

Kanabidiol u lidí: co dokumentuje práce z roku 2017

Druhá citovaná práce je jiný žánr než ta první. Iffland a Grotenhermen v roce 2017 prošli klinická data o kanabidiolu a sepsali, co v nich stálo [2]. Klinická data znamenají údaje ze studií na lidech, ne z laboratorní misky. A mezi zaznamenanými jevy jsou i změny chuti k jídlu [2].

Rozsah toho zápisu je celý vtip. Nestojí tam jeden směr. Stojí tam pohyb v obou směrech, tedy položka bez známého znaménka [2]. Kdo čte pozorně, dostane dvě informace naráz: že se u chuti k jídlu něco zapsalo, a že směr stanovený nebyl [2]. Kdo v tom textu hledá jméno vazebného místa a k němu směr pohybu, nenajde ani jedno [2].

Co takový záznam ve skutečnosti je: jev pozorovaný a zapsaný v rámci studie [2]. Ne pravidlo. Ne předpověď pro dalšího čtenáře. Ne číslo, které by se dalo někam dosadit.

Přehled tohoto typu má jednu velkou výhodu a jedno velké omezení. Výhoda: dává na jednu hromadu to, co bylo o kanabidiolu u lidí zveřejněno, včetně položek, které nikdo nečekal [2]. Omezení: cokoli v takovém soupisu stojí, je zapsané pozorování, ne měřená velikost s rozsahem [2]. Proto se odtud dá vzít věta o tom, že se změny chuti k jídlu vyskytly, a nedá se odtud vzít věta o tom, jak často a jak moc [2].

Když v jednom textu stojí obě strany vedle sebe, jedna věc z toho vyplývá spolehlivě: odezvy nejsou u všech lidí stejné [2]. Individuální rozdíly jsou v obou citovaných přehledech přítomné jako údaj, ne jako výmluva [1].

Řeč o hladu tak stojí na dvou oddělených podkladech a mezi nimi vede čára. Rámec s hladem po konopí patří k příběhu agonisty receptoru CB1 [1]. Změny chuti k jídlu u kanabidiolu patří do literatury zaznamenaných jevů, kde směr stanovený není [2]. Kdo obojí smíchá, dostane věty, které v žádné z těch dvou prací nestojí. Přehled z roku 2017 tedy neříká, kterým směrem se chuť k jídlu u kanabidiolu posouvá; zapsané je jen to, že se změny objevily na obě strany [2].

Nález z roku 1995 jako důvod k dalšímu měření

Endokanabinoidní systém se v literatuře skládá ze tří skupin součástí. Kanabinoidní receptory. Tělu vlastní ligandy, tedy anandamid a 2-AG. A enzymy, které tyto ligandy tvoří a zase odbourávají. Anandamid a 2-AG jsou přitom dvě molekuly, které se v popisech téhle skupiny objevují nejčastěji.

U odbourávání mají enzymy jména: anandamid rozebírá amidhydroláza mastných kyselin, 2-AG monoacylglycerollipáza. Dlouhá slova, jednoduchý princip. Signál vznikne, naváže se, a pak zmizí, protože ho má co rozebrat.

Do téhle sestavy patří i nález z roku 1995. Mechoulam a kolektiv tehdy popsali v trávicí tkáni tělu vlastní monoglycerid, který se váže na kanabinoidní receptory [3]. Ta molekula je 2-AG a patří ke dvěma nejlépe popsaným endokanabinoidům. Bez odborné mluvy: v trávicím traktu se našla látka odvozená od tuků, kterou si tělo vyrábí samo, a která se váže na stejnou rodinu vazebných míst jako kanabinoidy z rostliny [3].

Proč tenhle detail v článku o chuti k jídlu vůbec je. Šlo o nález vazebné molekuly ve tkáni, odkud část signálů o jídle vychází, ne o nález omezený na mozek [3]. Právě proto se chování při jídle objevuje v popisech fyziologie endokanabinoidního systému [3], a právě proto se studie o příjmu potravy zařazují pod signalizaci kanabinoidních receptorů.

A kde ten nález přestává platit. Je to strukturní pozorování, ne tvrzení o tom, co se stane po požití něčeho [3]. O kanabidiolu v práci z roku 1995 nestojí nic [3]. Znaménko pro jednotlivé látky z ní nevyplývá.

• Součásti systému: kanabinoidní receptory, tělu vlastní ligandy, enzymy pro tvorbu i odbourávání.
• Anandamid a 2-AG: dvě nejčastěji popisované molekuly této skupiny.
• Rok 1995: monoglycerid z trávicí tkáně s vazbou na kanabinoidní receptory [3].
• Odbourávání: amidhydroláza mastných kyselin u anandamidu, monoacylglycerollipáza u 2-AG.
• Hranice zápisu: strukturní pozorování bez údaje o kanabidiolu a bez znaménka pro chuť k jídlu [3].

Kapky, olej a čtení citovaných prací

V českém hledání se u téhle otázky potkávají dvě různé věci. Na jedné straně dotazy jako cbd kapky nebo kapky cbd, tedy formát, který si člověk postaví na poličku. Na druhé straně tři citované práce o molekulách, vazebných místech a tkáních [1][2][3]. Mezi tím není znaménko rovnosti.

Dotaz cbd kapky co to je má přitom krátkou odpověď: je to označení podoby výrobku, ne jméno látky. Konopné kapky a cbd olej označují lahvičku s pipetou. Kanabinoidy jsou jména sloučenin, terpeny jsou jména vonné frakce rostliny a CO2 extrakce je jeden ze způsobů, jak se extrakt z rostlinného materiálu získává. Žádný z těch pojmů neříká nic o chuti k jídlu.

U konkrétní lahvičky se dá číst něco jiného než literatura: etiketa a rozbor šarže s obsahem kanabinoidů. Cibdol pracuje s kanabidiolem od roku 2014 a rozbor vydává ke každé šarži, takže složení je dohledatelné ještě před otevřením. To je dokument o obsahu, ne o tom, co se u koho stane.

Zbytek celé otázky se dá poskládat do několika řádků, u každého s poznámkou, odkud pochází.

• Řeč o hladu po konopí: příběh agonisty receptoru CB1, tak jak ho vede přehled z roku 2007 [1].
• Stimulace chuti k jídlu: katalogizovaný jev u THC v tomtéž přehledu, jedna řádka mezi dalšími [1].
• Kanabidiol: klasickým agonistou receptoru CB1 v citované literatuře popsaný není, a zápis o hladu se k němu tedy neváže.
• Změny chuti k jídlu u kanabidiolu: zaznamenaný jev v přehledu klinických dat z roku 2017, obě strany, bez stanoveného znaménka [2].
• 2-AG z trávicí tkáně: strukturní nález z roku 1995, důvod pro zařazení příjmu potravy pod signalizaci kanabinoidních receptorů [3].
• Rozptyl mezi lidmi: vstřebávání a přeměna se rozcházejí, pevná odezva pro všechny z přehledu z roku 2007 nevyplývá [1].