Jak byl objeven endokanabinoidní systém

Nejdřív molekula, potom tělo

Proč nese systém, který má v sobě každý člověk, jméno odvozené od rostliny? Protože se skládal v obráceném pořadí. Nezačalo se u lidské fyziologie a neskončilo u konopí. Bylo to naopak.

Rok 1964. Gaoni a Mechoulam zveřejnili izolaci, popis struktury a částečnou syntézu hlavní složky hašiše, tedy delta-9-tetrahydrokanabinolu [1]. Do té doby byla předmětem zkoumání rostlina: materiál, který se dá vážit, sušit a dělit na frakce. Po této práci ležela na stole jedna molekula s popsanou geometrií.

Ten rozdíl je větší, než vypadá. Otázka se tím přeformulovala [1]. U rostlinného materiálu se výzkum ptá na obsah a na to, co v něm ještě je. U jednoho popsaného tvaru je další krok mechanický: čeho se ten tvar v organismu dotýká. Molekula se známým rozměrem totiž musí někam pasovat, jinak o ní není co říct. A odpověď na tuhle otázku nepřišla jako teorie. Přišla jako konkrétní bílkovina, kterou bylo možné zapsat, popsat a poslat dál.

• Rok 1964: izolace, struktura a částečná syntéza jedné složky hašiše, tedy delta-9-tetrahydrokanabinolu, v práci Gaoniho a Mechoulama [1].
• Stav před tou prací: předmětem studia je rostlina, tedy materiál s proměnlivým obsahem a mnoha složkami v jedné frakci.
• Stav po ní: předmětem studia je molekula, jejíž geometrie je popsaná a zapsaná, a kterou lze reprodukovat.
• Otázka, která z toho vyplynula: čeho se takový tvar v těle dotýká. Formulace je mechanická, ne filozofická.
• Pojmenování celé oblasti zůstalo rostlinné, protože rostlinná látka byla popsána jako první a slovník se podle ní srovnal.
• Jména kanabinoidy, CB1, CB2, anandamid a 2-AG vstupovala do slovníku postupně, a to v pořadí, ve kterém jednotlivé práce vycházely.
• Cesta od popsané molekuly k popsanému vazebnému místu a k tělu vlastním ligandům vede přes publikace z let 1990 až 1995 [2][3][4][5][6].

Rok 1990: z odhadu se stává předmět

Do roku 1990 bylo vazebné místo pro kanabinoidy odvozeným předpokladem. Vyplývalo z pokusů, dalo se popsat nepřímo, ale nikdo ho neměl v ruce. V roce 1990 zveřejnili Matsuda a kolektiv strukturu kanabinoidového receptoru spolu s funkční expresí jeho klonované podoby [2].

Slovo klonování tu váží víc, než kolik váží samo [2]. Znamená, že popis receptoru přestal být souborem nepřímých údajů a stal se objektem, který se dá přenášet mezi laboratořemi. Kdo měl klonovanou podobu, mohl ji nechat vyrobit v buňkách a měřit na tom samém předmětu. Z výkladu křivek se tak stalo srovnatelné měření. Vazebné místo dostalo jméno, které dnes zkracujeme na CB1.

Rok 1992 doplnil druhou polovinu dvojice. Devane a kolektiv izolovali z mozku složku, která se na kanabinoidový receptor váže, a popsali její strukturu [3]. Ta molekula se dnes jmenuje anandamid a zpráva o ní nese rok 1992.

Jedna věc na ní byla nezvyklá. Nepatří k vodou rozpustným přenašečům, které se v učebnicových kapitolách o nervovém přenosu uvádějí jako vzor [3]. Je to jiná chemická třída, mastná, blízká lipidům. A rostlinná molekula z roku 1964 byla také olejová [1]. Tvarová podobnost mezi rostlinnou látkou a tělu vlastní molekulou tedy nebyla setkáním dvou nesouvisejících chemií, ale dvou položek ze stejné rozpustnostní kategorie.

Od tohoto bodu už rostlina nebyla k vysvětlení nutná. Tělo mělo svoje vazebné místo i svoji molekulu, která do něj patří. Konopí zůstalo v pojmenování, ne v mechanice. A tím to neskončilo.

Druhá adresa v těle a druhá vlastní molekula

V roce 1993 zveřejnili Munro a kolektiv molekulární charakterizaci dalšího kanabinoidového receptoru [4]. V té práci stojí jako periferní, dnes se pro něj používá zkratka CB2. Jeho sekvence je s prvním receptorem příbuzná, ale ne totožná. Právě to je ta podstatná věta: kanabinoidová signalizace nevede jedním okruhem, ale nejméně dvěma, a každý z nich má v těle jinou adresu.

Rok 1995 přidal druhý tělu vlastní ligand. Sugiura a kolektiv popsali 2-arachidonoylglycerol jako možný tělu vlastní ligand kanabinoidového receptoru v mozku [5]. Ve stejném roce zapsali Mechoulam a kolektiv sloučeninu téhož typu [6]. Zkratka 2-AG se ujala. Vzniká z arachidonové kyseliny, tedy ze stejného základu jako anandamid, ale druhá část molekuly je jiná: chemický partner není ten, kterého má anandamid.

Ke konci roku 1995 tak seznam součástí obsahoval dvě vazebná místa, dvě tělu vlastní molekuly a zdůvodnění, které se dá vyprávět bez rostliny.

Jméno té oblasti přesto rostlinné zůstalo. Endokanabinoid znamená doslova kanabinoid zevnitř. Anandamid ani 2-AG nebyly zařazeny podle toho, odkud jsou, ale podle toho, čemu se tvarem podobají: rostlinné látce popsané v roce 1964 [1]. Slovník tady drží pořadí jako fosilie v hornině. Rostlinná látka 1964, receptor 1990, první tělu vlastní ligand 1992, druhý receptor 1993, druhý ligand 1995.

V českém hledání stojí slovo kanabinoidy dnes hned vedle výrazů jako CBD olej nebo kapky CBD. To první je jméno třídy látek, o které je tento zápis. To druhé jsou jména formátů a obalů, a v posloupnosti prací z let 1964 až 1995 svůj řádek nemají.

Šest prací a co v každé z nich stojí

Jména, zkratky a rok jejich vstupu do slovníku