Kdy byl popsán každý z pěti hlavních kanabinoidů?

Pět jmen a šest letopočtů

Kdy padlo první datum? V roce 1899. Tehdy byl izolován kanabinol a je to první kanabinoid, který má ve literatuře vlastní záznam [1]. Zbylá čtyři jména z dnešní pětice se do tisku dostávala postupně, poslední z nich v roce 1966 [4].

Otázka je krátká, odpověď je ale výčet, ne jedno číslo. Slovo objev totiž v tomhle sledu zastupuje několik různých úkonů. Někdy jde o izolaci látky ze složité rostlinné směsi. Jinde o určení struktury. V jednom případě dokonce o izolaci, strukturu a částečnou syntézu v jedné a téže práci [3], jinde o charakterizaci v rámci širšího programu [3]. Každý úkon má svůj rok, svou publikaci a svoje autory. Proto se dá u každého letopočtu dohledat, odkud přesně se bere.

Seznam také neříká, kdo si co první pomyslel. Říká, co bylo zveřejněno a kdy. To je rozdíl, na kterém u dat záleží: mezi tím, že někdo někde něco tušil, a tím, že to stojí v datované práci, kterou lze otevřít a přečíst.

Ještě jedna věc patří do rámce. Kanabinoidy jsou jako molekuly v literatuře doma od konce 19. století. Mladší je druhá polovina tématu, tedy biologie. První kanabinoidní receptor byl klonován v roce 1990 [5], až po všech pěti chemických zápisech. Chemie šla první, biologie za ní [5].

Rozestupy mezi letopočty přitom nesledují míru zájmu, ale vybavení laboratoří. Rok 1899 patří do chemie, která pracovala bez přístrojů pozdějších desetiletí. Rok 1940 přichází poté, co se metody podstatně změnily. Tři jména z pěti pak stojí v jednom desetiletí, protože se v padesátých a šedesátých letech změnil způsob, jakým se směsi dělí a jakým se získávají spektra [4]. Roky 1899 a 1940 naopak stojí samostatně, každý ve své době a ve své laboratoři.

Následující přehled drží pořadí, ve kterém byly jednotlivé práce zveřejněny.

• 1899: izolace kanabinolu, první kanabinoid v záznamech, zveřejněná v práci T. B. Wooda a jeho spolupracovníků [1].
• 1940: zveřejněná struktura kanabidiolu, kolektiv Rogera Adamse [2].
• 1964: izolace tetrahydrokanabinolu, určení jeho struktury a popis částečné syntézy, všechno v jedné práci [3].
• šedesátá léta: charakterizace kanabigerolu ve stejném výzkumném programu [3].
• 1966: kanabichromen, popsaný jako nová aktivní složka hašiše, od stejné dvojice autorů [4].
• 1990: první kanabinoidní receptor, klonovaný a funkčně exprimovaný [5].

Rok 1899 a nástroje, které tehdy ležely na stole

Aby ten letopočet dostal rozměr: kanabinol byl ohlášen čtyři roky před prvním motorovým letem bratří Wrightů. Docela dobrý orientační bod. Chemie tehdy pracovala pomaleji a s nesrovnatelně menším instrumentálním vybavením, a přesto se v ní podařilo oddělit z rostlinné směsi jednu látku a dát jí jméno [1].

Tenhle bod se snadno podcení. Nejde o jeden z mnoha kanabinoidů, které se později přidávaly do seznamu. Jde o první izolovaný kanabinoid vůbec, tedy o moment, kdy z rostlinného výtažku poprvé vystoupila konkrétní pojmenovaná molekula [1]. Všechno další, co se dnes v tabulkách uvádí vedle sebe, přišlo po něm. Tvrzení znějící skromně, ale silné právě tím, že je datované a doložené.

Vybavení roku 1899 vysvětluje obě strany té práce: co se povedlo i kde skončila. Zápis popisuje látku, ne její vazebné místo. Receptor v té době nikdo popsat neumel, protože k tomu chyběly metody, které vznikly o desítky let později.

Co tehdy na stole nebylo, se do laboratoří dostávalo postupně. Dělení složitých směsí v řádu hodin místo týdnů přišlo s tenkovrstvou a plynovou chromatografií, tedy až od padesátých let. Strukturní informaci přímo z malého vzorku dala až nukleární magnetická rezonance spolu s hmotnostní spektrometrií. Rozdíl mezi rokem 1899 a rokem 1964 je tedy hlavně rozdílem v přístrojích.

Z toho plyne jedna věc, kterou populární texty často obracejí naruby. Mladá část tohohle tématu není chemie. Molekuly jsou v literatuře od konce 19. století. Mladá je biologie: první kanabinoidní receptor byl klonován a funkčně vyjádřen v roce 1990 [5]. Mezi izolací první molekuly a popisem prvního receptoru tedy neleží jen ubíhající čas, ale celý vývoj metod.

A ještě něco se z roku 1899 dá vzít i dnes, totiž způsob, jakým tehdejší chemici psali. Izolovat, vyslovit tvrzení, odkázat na zdroj a označit místo, kde doklady končí. Přesně takhle se s tímhle tématem dá pracovat i po sto letech. Datum se uvede, práce se pojmenuje, nic se nezaokrouhluje na jistotu. Dnešní dotazy okolo slov jako CBD kapky nebo konopné kapky patří k formátům na polici; zápis z roku 1899 patří do jiné kolonky, do chemie rostlinné směsi.

Rok 1940: kanabidiol dostává strukturu

Co v zápisu z roku 1940 skutečně stojí

V roce 1940 byla zveřejněna struktura kanabidiolu, za prací stál kolektiv Rogera Adamse [2]. Formulace té publikace si zaslouží pozornost, protože je nápadně konkrétní. Nemluví o konopí obecně, ale o produktu izolovaném z výtažku divokého konopí z Minnesoty. Rostlinný materiál je tedy pojmenovaný, ne odhadnutý.

Co práce dodala, se dá říct jednou větou: sloučeninu a její strukturu. Ne víc, ne méně. Kdo dnes hledá v tom zápisu něco jiného, hledá tam něco, co v něm nikdy nestálo.

Druhá věc je časová. Sloučenina i její struktura byly popsané v roce 1940, přibližně o pětasedmdesát let dřív, než se z kanabidiolu stala spotřebitelská kategorie a téma pro regulaci [2]. České dotazy typu cbd kapky co to je, cbd olej nebo cbd legalita jsou tedy o generace mladší než ten chemický záznam.

Vztah mezi oběma věcmi je jednosměrný. Dnešní zájem o kanabidiol nijak nemění chemii z roku 1940, protože ta byla hotová a zveřejněná dávno předtím, než kdokoli začal mluvit o lahvičce s kapátkem. Zpětně se do staré práce nedá dopsat nic, co v ní nestojí.

Laboratoř třicátých let už byla jinde

Proč právě 1940? Protože do třicátých let se metody chemie podstatně změnily proti stavu z konce 19. století. Určit strukturu látky se stalo reálným zadáním, ne otázkou odloženou na neurčito. Rok 1940 tak není jen položkou v seznamu, je i ukazatelem toho, kam se mezitím posunulo laboratorní vybavení.

Po roce 1940 ale přišla pauza. Molekula, kterou dnes zkracujeme na THC, byla identifikována až v šedesátých letech a čtyřiadvacet let před tím zůstávala nepojmenovaná [3]. Ta pauza nebyla obdobím nezájmu. Byla obdobím, ve kterém se do laboratoří teprve dostávaly přístroje, se kterými se pak dalo pracovat rychle.

Šedesátá léta: tři z pěti jmen z jednoho programu

Roky 1964 a 1966 u jedné dvojice autorů

V roce 1964 vyšla práce, která v jednom textu zvládla tři věci: izolaci aktivní složky hašiše, určení její struktury a popis částečné syntézy [3]. Tou složkou je tetrahydrokanabinol, dnes zkracovaný na THC [3]. Do té doby zůstávala nepojmenovaná, přesně čtyřiadvacet let po zápisu o kanabidiolu [3].

Ve stejném výzkumném programu byl charakterizován také kanabigerol [3]. A v roce 1966 titíž dva autoři, Y. Gaoni a R. Mechoulam, ohlásili kanabichromen jako novou aktivní složku hašiše [4].

Součet je tedy takový: tři z pěti hlavních kanabinoidů pocházejí z jednoho výzkumného úsilí a z jednoho desetiletí [4]. Zbylé dva letopočty, 1899 a 1940, stojí mimo tuhle skupinu. Kdo si tedy pod objevem kanabinoidů představuje dlouhou řadu nezávislých laboratoří, má jen část obrázku.

Chromatografie, spektra a hodiny místo týdnů

Za tou hustotou dat stojí přístroje. Od padesátých let umožnila tenkovrstvá a plynová chromatografie rozdělit směs v řádu hodin, tam kde dřív padly týdny. Nukleární magnetická rezonance a hmotnostní spektrometrie k tomu přidaly strukturní informaci získanou přímo z malého vzorku.

Důsledek je vidět na datech: tři z pěti hlavních kanabinoidů se objevily během jednoho desetiletí. A obráceně, ty čtyřiadvacet let před rokem 1964 nebyly prázdné. Byly to roky, ve kterých se stavěl aparát, bez kterého by se tři jména v jednom desetiletí popsat nedala.

Odsud je taky vidět, proč se u kanabinoidů dostala chemie tak daleko dřív než biologie. Oddělit látku a určit její strukturu byla v šedesátých letech řešitelná úloha. Popsat receptor, na který se váže, řešitelná úloha nebyla, i když se dala vyslovit.

Rok 1990: od molekul k receptoru

Proč mezi roky 1966 a 1990 zůstalo prázdné místo

Otázka po receptoru se dala položit dávno. Odpovědět na ni šlo až mnohem později. Klonování genů a funkční vyjádření klonované sekvence se staly běžnou laboratorní praxí teprve v osmdesátých letech, a právě proto mezi rokem 1966 a rokem 1990 v téhle linii nestojí nic.

Pak přišla práce Matsudy a kolektivu z roku 1990, která popsala strukturu kanabinoidního receptoru a funkční vyjádření klonované sekvence [5]. Tenhle receptor dnes nese označení CB1 [5]. Publikace stojí po desetiletích, ve kterých byly v literatuře jen molekuly, a stala se spouštěčem hledání látek, které si tělo vytváří samo, i enzymů, jež je tvoří a odbourávají. Z toho hledání vznikl endokanabinoidní systém jako pojem [5].

Co následovalo po roce 1990, se dá vyjmenovat věcně: mapování receptorů, popis endogenních látek, enzymy syntézy a rozkladu, farmakologie. Centrální receptor byl poprvé popsán v roce 1990 a mapa se od té doby pořád doplňuje. Tohle je stav, ne uzavřená kapitola.

Co se dá napsat a kde záznam končí

Praxe, která u tohohle tématu drží, je jednoduchá. Tvrzení se datuje. Práce se pojmenuje. Nic se nezaokrouhluje na jistotu. Je to vlastně disciplína těch chemiků z roku 1899, přenesená do dneška: izolovat, uvést zdroj a označit místo, kde doklady končí.

Pořadí letopočtů je proto zajímavější než jakákoli zkratka. Chemie první, biologie druhá, a mezi nimi metody, které o tempu rozhodly [5]. Cibdol pracuje s kanabinoidy od roku 2014, což je v tomhle sledu poslední a nejkratší úsek, ne jeho začátek.

České vyhledávání dnes staví vedle slova kanabinoidy i terpeny, cbd kapky nebo cbd olej. To jsou názvy formátů a složek na etiketě. Letopočty výše jsou něco jiného: šest položek z citované literatury, u kterých se dá dohledat rok, autor i to, co v dané práci bylo skutečně předmětem zkoumání.